Radost jsem měla pokaždé, když jsem si mohla užít chvíle volna s šálkem dobré kávy. Nezáleželo na tom, jestli to bylo doma nebo v kavárně. Příjemné okamžiky jsem zažívala vždy, když jsem ucítila vůni čerstvé kávy. Vlastní mlýnek nemám, za tímto okamžikem jsem se musela vydat vždy mimo domov.
Radost mi dělala všechna setkání s kamarádkami, na kterých jsem vypila nepočítaně káviček.
Díky kávě jsem objevovala nová místa. Vyrazila jsem do kaváren, o kterých jsem se dočetla v Knize kaváren
Kávu všemi smysly jsem vychutnávala na Prague Coffee festivalu. Dívala jsem se na proces přípravy, ochutnala spoustu druhů, hmatem poznávala různě namleté zrno a poslouchala přednášky.
Na akci Design blok jsem si prohlédla stoličku, jejíž sedák je vyroben z kávové sedliny. Měla jsem radost z toho, že se dá využít i kávový odpad.
Zajímalo mě, jakou kávu má rád slavný psycholog Philipa Zimbardo. Sebrala jsem odvahu a zeptala ho na autogramiádě.
Dozvěděla jsem o projektu, díky němuž lze kávou pomáhat. Zaplatíme za dvě kávy, jednu vypijeme, druhou věnujeme tomu, kdo si jí momentálně nemůže dovolit.