Jak jsem nestihla soutěž Barista roku, abych nepropásla něco jiného




Když jsem zjistila, že se bude v Praze konat soutěž Barista roku, zaradovala jsem se: další možnost nasát tu úžasnou atmosféru, která vzniká okolo přípravy kávy. Ještě před rokem bych přesnou definici slova "barista" jen hádala a teď jsem měla možnost vidět klání těch nejlepších.


Začala jsem se těšit.

Zároveň jsem ale dostala nabídku strávit tento víkend u příbuzných na Moravě. Poslední dobou není 
mnoho volných dnů, kdy se něco takového dá podniknout. Nabízela se navíc lákavá možnost tetičku a strýčka příjemně překvapit. Všechno jsem domlouvala pouze s jejich dcerou, která se na Moravu také chystala, ale samozřejmě ohlášená. A nadšená, že bych jela tentokrát s ní. Váhala jsem jenom chvíli, nelitovala ani minutu. Soutěž se měla konat celý víkend a tak jsem měla v plánu stihnout všechno.

Byl to úžasný víkend, tak jak to na takových návštěvách bývá: plný dobrot, káviček, ale hlavně povídání. Jenže pokud se s někým blízkým dlouho nevidíte, takové chvíle jako by neměly mít konce. V neděli jsem sice vstala v sedm hodin, abych stihla jediný ranní autobus, ale rozmyslela jsem si to. Měla jsem takový pocit, že jsme si ještě nestačili všechno dopovědět.

Místo sledování těch nejlepších baristů jsem tedy sledovala mladší dceru tetičky, jak nám připravuje další Caffé Latte. Žádnou cenu by asi nevyhrála, ale my jsme si ho vychutnali dokonale.

Občas se stává, že musíme volit mezi možnostmi o kterých víme, že se dlouho nebudou opakovat. Nestihneme jednu věc, abychom následně nepropásli jiné okamžiky. O tom co zvolíme, nemusí rozhodovat nic racionálního, ale pouze momentální pocit.