První kávy jsem se napila hodně dávno a vůbec mi nechutnala. Byl to silný a hořký nápoj připravený sice z kávy mleté, ale nikoliv čerstvé. Hrnek zalitý vroucí vodou, typický "turek", jak se říkalo. V té době se u nás doma káva jinak nepřipravovala a většina domácností v našem okolí na tom byla podobně. Psala se osmdesátá léta minulého století. Svoji první kávu jsem ochutnala před víc než třiceti lety.
Kávu jsem ochutnala z hrnku mých rodičů v době, kdy jsem byla ještě dítě. Když se ale snažím tu vzpomínku vybavit, moc mi to nejde. Mohlo to být dokonce úplně jinak, než si myslím.
Lidská mysl je záhadná. Pamatujeme si události, které jsou pro nás něčím významné, občas se nám ale vybaví i něco úplně obyčejného, bez souvislostí, ani nevíme proč. Alespoň mě se to stává. Vzpomenu si na jeden úplně malý střípek nějaké události. Celou vzpomínku z něj ale nesložím, ať se snažím sebevíc.
Na první kávu si nepamatuji, ale vlastně mi to ani tolik nevadí. Když jsem se totiž snažila vybavit si ji, vzpomněla si na docela jiné zážitky. Jsou to sice jen takové drobné střípky obyčejných událostí, odráží se v nich ale doba dětství.
Na první kávu si nepamatuji, ale vlastně mi to ani tolik nevadí. Když jsem se totiž snažila vybavit si ji, vzpomněla si na docela jiné zážitky. Jsou to sice jen takové drobné střípky obyčejných událostí, odráží se v nich ale doba dětství.