Kávový život Petry Davies Veselé

Petra Davies Veselá je autorkou knih, úspěšnou baristkou a školitelkou. Její Velká kniha o kávě slaví úspěch u milovníků kávy, ve své knihovničce jí mají profesionální baristé. Rozhovor s Petrou si můžete přečíst třeba nad šálkem dobré kávy.


Petra Davies Veselá s oblíbenou kávou. Fotografie: David Židlický.



O vašich úspěších toho bylo zveřejněno mnoho. Můžete přesto ve stručnosti váš příběh popsat?

Všechno to začalo kavárnou, kterou jsem otevřela, aniž bych měla jakékoliv zkušenosti s kávou, dokonce jsem ji ani nepila. Krátce po otevření mě známý přihlásil do baristické soutěže, kde jsem se toho spoustu naučila. Káva a její příprava mě uchvátila. Soutěž jsem poté 2x vyhrála a reprezentovala ČR na Mistrovství světa. Po sedmi letech jsem kavárnu prodala a od té doby se věnuji kávovým kurzům, které pořádám dodnes (je to již 12 let, co školím). Přes kávu jsem potkala i svého manžela, který obohatil nejen můj osobní, ale i profesní život. Napsala jsem knihu o kávě a také jsme otevřeli pražírnu kávy The naughty dog.


První knihu jste napsala v roce 2010, roce 2018 vyšla její rozšířená verze s názvem Velká kniha o kávě. Jaká nová místa jste při jejím psaní navštívila?

Od první knihy se toho tak strašně moc změnilo. Otevřela jsem svoje školicí kávové centrum a tam jsme měli možnost nafotit spoustu fotek do knihy. Ale potřebovali jsme více prostředí a míst, kde krásné a smysluplné fotografie pořídit, tak jsme se vydali do kaváren v Londýně, v Kodani a v neposlední řadě dokonce i v Panamě.


Kde se vám líbilo nejvíc? 

Abychom mohli dát dohromady vizuální stránku „zelené kapitoly“ (kávovníky, pěstování, zpracování...), dostali jsme neuvěřitelnou možnost odcestovat do Panamy na kávové plantáže. My jsme tam s manželem již dříve byli, což bylo skvělé, protože už jsme tam měli řadu kontaktů. I přesto to byl nádherný zážitek. Panama je relativně snadno dostupná a v oblasti kolem Boquete, kde jsou právě kávové plantáže, i bezpečná. Boquete se nachází v polovině pevniny mezi pacifickým a karibským oceánem. Takže je tam teplo, ale zároveň i vlhko a daří se tam rostlinám i krásným zvířátkům. Nebyl den, abychom neviděli duhu, nepotkali malé roztomilé kolibříky a do toho měli možnost zobat vynikající kávové třešně.


Kniha je úspěšná u „běžných“ čtenářů a zároveň u profesionálních baristů. Čím si to vysvětlujete?

Je psaná jednoduše, věcně a přátelsky. Čtenáře láká krásnými fotkami a designem, text se rychle čte. Měla by uvést čtenáře do světa kávy. V knize si každý najde to své, je tam od každého trochu. Ať už domácí kávové nadšence, tak i kavárníky. Dozví se základní informace o kávě jako rostlině, o jejím zpracování a pražení a v neposlední řadě o její přípravě.


                                                                   Velká kniha o kávě. Fotografie: David Židlický.


Nádherné fotografie přímo vybízí k přípravě lahodného šálku kávy. Uvádíte zde spoustu receptů, jakou kávu máte vy sama nejraději?

Dříve jsem milovala cappuccino. Bohužel mi ale mléko nedělá dobře, a pomalu jsem se naučila pít filtrovanou kávu, nejčastěji připravenou na V60. A bez ní už ani nemohu začít den.


Jednou z ingrediencí speciální kávy je alkohol. Máte svého favorita této kávové varianty?

Nejradši mám Irskou kávu.


Další ingrediencí, kterou v knize uvádíte, jsou různé sirupy. Jsou ochucené nápoje stále u žen v oblibě? Jaké nápoje se ze sirupů dají připravit?

Myslím si, že jsou, ale přiznám se, že to není úplně moje parketa. Mléko nebo cukr v kávě mi nevadí, protože tolik neovlivní výslednou chuť, ale samotné sirupy už bývají hodně aromatické a chuť kávy změní výrazněji. Sirup se dá přidat do jakékoliv kávy, ale nejčastěji se dává do cappuccina nebo cafe latte.


Několik stránek knihy věnujete domácí přípravě kávy. Pro mnohé je právě tato kapitola důvodem, proč mít knihu v domácí knihovničce. Které metody alternativní přípravy upřednostňujete?

Nejradši mám V60. Je to velmi jednoduchá a rychlá metoda, ale zároveň čistá (po použití jen vyhodíte filtr s lógrem) jak na přípravu, tak i na chuť. Navíc s ní dokážete výslednou chuť kávy jednoduše replikovat. A V60 stojí pár korun.


V oblasti pomůcek na kávu jde často o designové produkty, které z přípravy kávy vytváří často rituál. Máte sama nějaké rituály spojené s kávou?

Samotné pití kávy je pro mě rituálem, asi více než samotná příprava. Bez kávy si nedokážu představit den.


Kolik kávy denně vypijete?

Většinou si s manželem připravíme za den 3 V60, které pijeme na půl.


Jakou kávu si dáváte v kavárnách? Navštěvujete vůbec kavárny, když si skvělou kávu umíte připravit sama?

Moc ráda chodím do kaváren a zkouším kávu od různých pražíren. Tak jako doma, tak i v kavárně piji filtrovanou kávu. V létě volím variantu s ledem.


V knize je uvedeno více než devadesát kaváren, může tak sloužit také zároveň jako průvodce. Podle čeho jste kavárny vybírala?

Většinu z nich znám a osobně jsem je navštívila a mám je ráda, některé na doporučení od známých. Celkově to jsou kavárny, kde připravují výběrovou kávu a měli by to opravdu i umět.


Od doby vydání v roce 2018 se toho mnoho změnilo, jsou kavárny, které byste dnes do výběru přidala?

Napadá mě například… Mazelab coffee, Format, Dok v Liberci, Kafemyl v Litomyšli a spousta dalších! A také bychom doporučili Kofio, kde si můžete koupit balíčky z různých českých i zahraničních pražíren. Fungují jako náš hlavní e-shop.



Petra učí zájemce, jak připravit třeba oblíbené latte art. Fotografie: David Židlický.


Se svým manželem tvoříte pár v profesním světě, vaše školící centru pořádá různé baristické kurzy, o které je největší zájem?

Nabízíme různé kurzy, některé se zaměřují na základy, další na latte art, jiné na filtrovanou kávu. Manžel pořádá více pokročilé kurzy. Nejoblíbenější je určitě mé základní školení, kde je od každého trochu. Teorie, i praxe – u mlýnku, příprava espressa a pak i cappuccina, ostatní nápoje a na konci čištění mlýnku a kávovaru.


Jeden z kurzů se jmenuje "Smysly a káva". Co si pod tím lze představit?

Je to tzv. senzorické školení, kde učíme rozpoznávat různé chutě a vůně, které jde v kávě najít. Účastníci projdou řadou zábavných a zajímavých ochutnávek, nejen kávy. A jsou poté schopni samotnou kávu lépe poznat a ohodnotit. 


Vyškolili jste asi spoustu nových profesionálů, chodí k vám lidé, kteří se o kávu třeba jen zajímají. Setkáváte se spoustou lidí, slyšíte různé příběhy, co vám tato profese dává osobně?

Dává mi pocit toho, že moje práce dává smysl, více než jen samotná kavárna. Mám ohromnou radost, když mají kurzanti ze školení radost a odchází nadšení, plni informací. Řada z nich přijde i na další kurz, anebo jsme v kontaktu – to hlavně s novými kavárnami, kterým radíme, jak na to.


Jak vás napadlo založit si vlastní pražírnu?

Byl to přirozený posun dál od školení. Chtěli jsme se naučit zase něco jiného a nového, a pražení si o to doslova říkalo. Je pravda, že nás vlastně hodně přemluvil Gwilymův dobrý kamarád Scott Rao, který nás v začátcích i hodně naučil.


Název vaší kávy The naughty dog v překladu můžeme přeložit jako „nezbedný pejsek“. Tím jste určitě udělala radost milovníkům trpasličích jezevčíků a dalších psů. 

Řada lidí nás poznává už nejen podle našich soutěžních úspěchů a tak, ale i díky našim dvou jezevčíkům, kteří nás všude doprovází. Takže to bylo úplně jasné, že jsme je museli dát na obal a do jména. To by bylo, aby pořádný jezevčík nezlobil.


Jak vnímáte situaci v období koronaviru v souvislosti s kavárnami a kávou jako komoditou?

Výhodou kávy je to, že když už ji jednou začnete pít a zamilujete si ji, tak jen tak nepřestanete. Kavárny prodávají více kávy s sebou, anebo dokonce balíčky se zrnky na doma. Nás korona zatím neovlivnila (kromě zavřených kurzů během první vlny, ale od května jsou kurzy opět v plném proudu), naopak prodáváme více malých balíčků – více lidí si chystá kávu doma. Je otázka, jaké bude mít korona dlouhodobější následky, hlavně při nákupu zelené kávy. 


Měla jste úspěšnou kavárnu, nyní vedete úspěšné baristické kurzy. Váš sen otevřít si kavárnu moře se nezměnil?

Platí to stále. Jen bych možná preferovala spíše pražírnu, ale kdo ví, třeba by šlo jednou oboje. Ale žít u moře, to je stále můj cíl.



Petra Davies Veselá na kávové plantáži. Fotografie: David Židlický.