I letošní rok budu prožívat s kávou

Neobejdu se bez spoustu věcí a káva patří mezi ně. I ten letošní rok tak budu prožívat s kávou. A těším se na to.

Až budu plnit svá novoroční předsevzetí (a ty já si dávám), bude káva mým věrným průvodcem. Při plánování, relizaci a oslavě malých úspěchů. Rady jak na to a nepokazit to, jsem našla třeba v článku na Forbesu.

V předchozích letech jsem si dávala kávová předsevzetí. K většině z nich se opět vrátím. Zjistila jsem, že díky kávě lze opravdu prožít šťastnější rok.

I letos chci navštívit spoustu kaváren. Ano, půjdu na místa, kde už to znám.
Bude to uklidňující. Zamířím ale i do kaváren, kde jsem ještě nebyla. To bude naopak obohacující. Inspiraci hledám třeba v Knize kaváren.

A káva bude pro letošek taky jednou z motivací, naučit se něco nového.

Projekt štěstí s kávou

Všichni chceme být šťastní. Existuje spoustu rad, jak toho dosáhnout. Dá se návod opravdu vyčíst z knih a internetu?

Spisovatelka Gretchen Rubinová si vytvořila vlastní seznam drobných úkonů a předsezvzetí, které jí pomáhaly být šťastnější. Jejich plněním věnovala celý rok. Projekt popsala na svém blogu a vydala knižně. Projekt štěstí se stal velmi populární. Když jsem knihu objevila a chtěla si ji přečíst, už se nedala sehnat nikde jinde, než v knihovně. Tak jsem si jí alespoň půjčila.

Autorka radí vytvořit si vlastní projekt štěstí. Každému totiž dělá radost něco jiného. Napadlo mě vyzkoušet, kolik předsevzetí se dá splnit díky kávě. Vytvořím si svůj Projekt štěstí s kávou. Postupně budu plnit svá předsevzetí a zaznamenávat je na tyto stránky.

Bylo jich hodně. Vypitých hrnků kávy i uplynulých minut.

Na konci prosince a prvních pár dnů nového roku nového mívám zvláštní pocity. Něco končí, aby začalo něco nového. Přemýšlím o končícím roku a jsem zvědavá, co přinese ten nový.

Usrkávám horkou kávu a myslím na uplynulých dvanáct měsíců. Pro sebe si hodnotím, co se mi povedlo a v čem se mi naopak moc nedařilo. Raduji se z toho, co jsem zažila. Často to byly maličkosti.

Obyčejná posezení u kávy a přece výjimečné chvíle. Bylo jich hodně. Vypitých hrnků i uplynulých minut. Nepočítám je.

Jen vzpomínám.

Jak jsem si vychutnávala samotu. Káva byla často silná a hořká. Jindy lahodně sladká s nadýchanou mléčnou pěnou.

Užívala jsem si přítomnosti druhých. Na výběru kávy jsme se občas neshodli. I to se stává.

Někdy jsem svou kávu nechala vystydnout. To když jsem byla hodně veselá, či smutná. Nebo příliš zabraná. Do práce, do svých myšlenek.

Těch okamžiků bylo zkrátka hodně. Jsem za ně ráda. A těším se na ty, které přijdou.

Co potěší milovníky kávy na Dyzajn marketu, samozřejmě kromě kávy samotné?

Včera byla první jarní neděle, ale počasí tomu moc neodpovídalo. Přesto jsem se jarně naladila, jakmile jsem dorazila na Piazettu Národního divadla. Druhým dnem tu probíhal jarní Dyzajn market. Dala jsem si dobrou kávu a pak jen chodila od stolečku ke stolečku. Prohlížela si a odolávala, abych si nekoupila všechno, co se mi líbí. K vidění bylo spoustu krásných věcí vyrobené šikovnými českými autory. Kdybych měla napsat o těch zajímavých a originálních výtvorech, vydalo by to na hodně dlouhý seznam.

Takže se raději budu věnovat pouze kávě. A toho, co by mohlo milovníky kávy zajímat.
Co zaujalo nejvíc mě?

Když si chci dát kávu, podle čeho se rozhoduji kde to bude?

Myšlenka na šálek lahodné kávy mě napadá poměrně často. Kávu si také dost často dávám. Zamyslela jsem se nad tím, jak se vlastně rozhoduji o místě, kde to bude.

Hlavou mi možná proběhne jedna nebo hned několik otázek...